Dalaranský kráter

Dalaran byl v roce 27 po T. p. (po Temném portálu) magicky zvednut ze země, čímž na jeho místě vznikl obrovský kráter.

V jeho středu se nachází místo mimořádné moci, kde se sbíhají magické tepny (ley lines). Mocné proudy arkánové energie, jež protékají světem jako krevní cévy.

Jakmile byl Dalaran vyzdvižen a stvořil se kráter, tyto tepny se obnažily a jejich síla začala nekontrolovatelně vyvěrat na povrch.

Prastarý bůh N’Zoth, stále uvězněný ve svém titánském vězení, tuto trhlinu vycítil a nakazil ji Stínem.

Vyvěrající arkánová energie začala na povrchu tuhnout v podivné krystaly, nositele obrovské, avšak zvrácené moci.

Tato N’Zothem pokřivená energie postupně začala ovlivňovat okolní krajinu i její obyvatele.

Prvními, kdo byli mocí kráteru změněni, byli primitivní humanoidi – murloci, gnollové a koboldi. Tato síla dramaticky urychlila jejich vývoj a propukl mezi nimi boj o kontrolu nad kráterem.

Vítězně z něj vyšel kmen gnollů, který se v kráteru poté trvale usadil, zatímco ostatní kmeny byly vyhnány pryč.

• Kmen gnolů v kráteru – Zcela zvrácení jedinci, kteří podlehli nejhlubšímu vlivu krystalů. Projevují výrazné sklony ke kanibalismu a chorobnou touhu po lidském mase.
• Kmen gnolů nad Freeportem – I u nich se objevuje zvýšená touha po lidském mase. Jsou mimořádně teritoriální a agresivní.
• Kmen koboldů v dolech u kráteru – Jsou o něco agresivnější než běžní koboldi. Vedeni zmutovaným jedincem známým jako Zoubek. Zoubek je mimořádně velký kobold, posílený mocí kráteru, který požírá své menší druhy a vládne jim železnou rukou. Bují v něm chorobná touha po lidském mase.
• Kmen koboldů ve Freeportu – Přizpůsobivá skupina, která se částečně naučila životu mezi ostatními rasami.
• Koalice kmene murloků a gnolů v Mrmlgmshore – Jedna z prvních skupin, které opustily oblast kráteru. Usadili se v zatopených ruinách Southshoru. Jsou fascinováni lidskou civilizací, zkoumají ji a snaží se ji napodobovat.

Efekt kráteru

Přiblížení ke kráteru provází stále sílící nepříjemné pocity. Běžné jsou bolesti hlavy, mrazení v zádech, krvácení z nosu i celková nevolnost.

Nad kráterem se vznáší arkanická supercela. Dlouhotrvající, nebezpečná bouře prosáklá pokřivenou energií krystalů, která halí kráter i jeho okolí do zvláštní fialové mlhy. Právě podle její hustoty lze určit, kde je koruptivní vliv kráteru nejsilnější.

Jen vzácně se stává, že silné větry tuto mlhu roztrhají a roznesou do širšího okolí, čímž její vliv zasáhne i vzdálenější oblasti, byť v oslabené podobě.

Pro ty, kteří se dostanou do jejího dosahu, představuje tato mlha vážné nebezpečí. Vyvolává silné halucinace. Zjevují se v nich obrazy minulosti, dávná traumata i události, které působí natolik skutečně, že nutí oběti pochybovat o samotné realitě. S rostoucí intenzitou přicházejí i prudké migrény a další fyzické projevy.

Tyto vize však nejsou náhodné. Mají jediný účel. Lákat nic netušící oběti hlouběji do kráteru.

Čím blíže se dostanou k jeho středu, tím silnější a neodolatelnější se toto nutkání stává, až člověk přestane klást odpor a zcela podlehne jeho vlivu.

Za tímto působením stojí N’Zoth, který se snaží své oběti přilákat do epicentra kráteru, kde je jeho moc nejsilnější. Tam pak může jejich mysl ovládnout a podrobit své vůli.

Život v kráteru

Veškerý život v okolí kráteru byl jeho mocí pokřiven.

Nakažená fauna se stáhla do mlhy, kde bezcílně bloudí pod plnou nadvládou prastarého boha. Při životě ji udržuje samotná energie kráteru, na níž se stala zcela závislou, a nyní jen vyčkává na jeho rozkazy.

Před odletem Dalaranu zanechali mágové v kráteru své strážce. Manové hady (mana wyrm) a mohutného arkanického golema (arcane golem), jejichž úkolem bylo střežit magické tepny, dokud se jejich páni jednou nevrátí.

Postupem času však i oni podlehli vlivu kráteru a byli skrze jeho moc zkorumpováni N’Zothem.

Z původních manových hadů se vyvinuli pokřivení arkaničtí hadi (arcane wyrm), jejichž těla i mysl byla zdeformována zvrácenou magií.

Podobný osud potkal i arkanického golema známého jako Strážce. Jeho původní protokol byl pokřiven a nahrazen zvrácenou verzí. Nyní slouží jako nástroj N’Zotha a každého vetřelce, včetně mágů Dalaranu, vnímá jako monstra Pohromy. Narušitele, které je nutno bez váhání eliminovat.

Určité bytosti reagují na moc kráteru silněji než ostatní.

Někteří pavouci procházejí urychlenou proměnou a postupně se mění v krystaly posílené formy nerubiánů, kteří zalezli pod zem, kde si v rozsáhlých dalaranských katakombách, jež zde po odletu města zůstaly pohřbené, založili své království.

Stromy ožívají a mění se v pokřivené enty.

V neposlední řadě v okolí kráteru sídlí šílený kanibalistický kmen gnolů, jehož černokněžníci uctívají kráter jako boha skrze krvavé rituály a oběti.

Světlo je bytostem ovlivněným kráterem nepříjemné. Jakožto tvorům poznamenaným Stínem jim přirozeně škodí a oslabuje je.

Kameny kráteru

Krystaly mají schopnost posilovat bytosti vystavené jejich vlivu po delší dobu. Zvyšují jejich inteligenci, fyzickou sílu, výdrž i obratnost a celkově zesilují jejich tělesnou schránku.

Tento vliv se mimo jiné projevuje i neobyčejnou vitalitou a dlouhověkostí. Dokud má nositel krystal u sebe, nemůže zemřít stářím.

V neposlední řadě krystaly výrazně urychlují a zesilují regeneraci. Celé chybějící končetiny i části těla mohou znovu dorůst, avšak právě zde se často začínají projevovat první negativní účinky.

Nově dorůstající části těla bývají často znetvořené a podléhají mutacím. Připomínají chapadla nebo jsou jinak podivně a nepřirozeně pokřivené.

S postupující korupcí se mění i mysl. Pokročilejší fáze jsou charakteristické rostoucí touhou po mase, jež postupně přerůstá v chorobnou posedlost a chuť na lidské maso. V konečné fázi již postižené jedince nedokáže uspokojit nic jiného.

V průběhu času jedinec pomalu mutuje. Finální fází je děsivá metamorfóza, při které je původní identita a osobnost hostitele zcela vymazána a stane se pouhou loutkou prastarého boha.

Vliv krystalů je mimořádně návykový a čím déle je jedinec vystaven jejich působení, tím obtížnější je se od nich odpoutat. Abstinenční následky bývají v takovém případě extrémní.

Většina jedinců tuto zátěž neustojí. Uchýlí se k sebevraždě, propadne šílenství, nebo se nakonec k užívání krystalů opět vrátí.

Kult kráteru

Jak Východokrálovská obchodní společnost (VKOS) zkoumala a těžila krystaly v kráteru, jeho vliv se začal postupně zhoršovat.

S přibývajícím časem se začali ztrácet kopáči. Někteří byli nalezeni rozsápaní divokou faunou, jiní mizeli beze stopy a už je nikdo nikdy nespatřil.

Mezi zmizelými byl i muž, který se později stal vůdcem kultu uctívajícího kráter.

N’Zoth si jej vyvolil, zlomil jeho mysl a podrobil si jeho vůli, avšak ponechal mu dostatek svobodného uvažování, aby skrze něj mohl šířit svou korupci i mimo kráter. Tento jedinec následně založil kult uctívající kráter jako božstvo, aniž by tušil, že za ním ve skutečnosti stojí prastarý bůh.

Díky tomu má neomezený přístup ke kamenům kráteru, které rozdává svým stoupencům jako odměnu za jejich služby. Jakmile se osvědčí, obdrží krystal a postupně jsou pohlceni jeho vlivem, až dočista zfanatizují.

Nové členy kult láká příslibem síly, dlouhověkosti a lepšího života, stejně jako božstva, kterému na jeho následovnících skutečně záleží a jehož moc se projevuje zcela zjevně.

Členové kultu působí napříč celým Freeportem. Kontakty mají na různých místech. Například květinářku a hostinského, kteří slouží jako prostředníci. Hlavní skrýš kultu se pak nachází v nevěstinci, kde se tajně scházejí a shromažďují své síly.

Učení kultu staví na myšlence rovnosti před kráterem. Hlásají, že všichni jsou si před jeho mocí rovni, že kráter své následovníky miluje a že je třeba povstat proti řádu a těm, kteří je utlačují a chtěli by jim bránit spatřit světlo kráteru. Zvláštní důraz kladou na boj proti VKOS, bohatým a mocným, které vykreslují jako vykořisťovatele žijící v přepychu, zatímco obyčejní lidé trpí.

Útok kultu na Freeport byl zaměřen na zraněné vojáky VKOS v lazaretu a boháče sídlící na kopcikopci. a útokÚtok na stáje měl sloužit pouze jako odvedení pozornosti.

Tento útok však nebyl plánovaný. Provedla jej skupina přehnaně horlivých členů kultu, kteří jednali bez vědomí vůdce, pobláznění jeho učením. Věřili, že prolitím krve nepřátel kráteru si získají jeho přízeň.

Vůdce kultu jejich jednání ostře odsoudil, neboť tím na sebe zbytečně upozornili. Velký krystal v jejich skrýši v nevěstinci jim následně na čas přestal poskytovat své „požehnání“, což vůdce vyložil jako hněv jejich boha. Přestože tento trest ve skutečnosti záměrně vyvolal sám.

Pokáral je za unáhlenost a zdůraznil, že čas skutečného povstání teprve přijde.

Nabádal je k pokání a trpělivosti, neboť kráter je milosrdný a těm, kdo skutečně litují svých chyb, dokáže odpustit a jeho požehnání se k nim opět navrátí.

Skrze svého vůdce jsou členové přesvědčeni, že VKOS se jim snaží zabránit ve spojení s kráterem a poznání jeho pravdy.