Historie

Je to už téměř 3000 let, co se kmen Alteraků z Arathoru rozhodl opustit svou prastarou domovinu a zamířil na sever. Nemuseli však putovat daleko k nalezení své zaslíbené země. Alterakové se usadili v malebném údolí mezi zasněženými štíty nedalekých hor, které dodnes nesou jejich jméno.

Netrvalo dlouho a v údolí vyrostlo pevnostní město, které jeho zakladatelé pojmenovali Alterak. Mocná država s mohutnými kamennými hradbami byla po tisíce let považována za zcela nedobytnou. Odtud páni hor po tisíce let vládli horským údolím a ovládali důležité obchodní cesty vedoucí skrz jejich království, které plnily jejich přetékající pokladnice zlatem.

Jak plynula staletí, Alterak se pomalu začal kulturně odlišovat od svých bývalých krajanů ve zbytku Arathoru. Přesto zůstal neochvějně loajální centrální autoritě říše sídlící v hlavním městě Stromu. Alteracká armáda se díky ohromnému bohatství plynoucímu z obchodu brzy stala jednou z nejsilnějších v celé říši a proslulí alterackí průzkumníci se zasloužili o zmapování zemí Khaz Modanu a zahájili diplomatické vztahy mezi Arathorem a Ironforgem. Toto přátelství mezi lidmi a trpaslíky trvá dodnes.

Nezávislost Alteraku nevzešla z žádné velké revoluce ani nařízení. Místo toho postupně rostla s tím, jak moc Arathoru pomalu upadala. Říše už byla jednoduše příliš rozsáhlá na to, aby o všech problémech regionů mohla rozhodovat centrální vláda ve Stromu, a tak začala dávat vládcům jednotlivých regionů čím dál více pravomocí. Kolem roku 1200 př. T. p. (před Temným portálem) se stal Alterak plně nezávislým státem. Ve srovnání s ostatními lidskými královstvími byl Alterak poměrně malý, ale jeho bohatství a moc byly přinejmenším na stejné úrovni jako u jeho sousedů.

Před příchodem orků byla lidská království v neustálé studené válce a hrála spolu nekonečné politické hry o území a moc. Nejzarytějšími rivaly ze všech byli bezpochyby Alterak a Stromgard kvůli jejich vzájemné blízkosti a nejednoznačnosti horských hranic. Království se utkala v sérii krvavých válek, které si vyžádaly nespočet životů na obou stranách. Odtud pramení hluboko zakořeněná nenávist Alteračanů a Stromgarďanů, která trvá dodnes. Stala se také nejspíše důvodem pozdější zrady Alteraku, protože ostatní národy tvořící Alianci byly vůči Stromgardu a jeho králi Thorasovi Trollbanovi přátelské, což způsobovalo, že na Alterak pohlížely skrze prsty, čehož si král Perenold byl dobře vědom.

Před vypuknutím 2. války dosáhl Alterak zenitu své velikosti a ovládal rozsáhlá území až po jižní břehy Darrowmerského jezera a země východně od Darrowmerské řeky, především oblast kolem Ravenholdtského sídla. Během tohoto období prosperity vyrostlo v království také mnoho nových měst a hradů.

Když do Lordaeronu dorazily první zprávy o příchodu Hordy, alteracký král Aiden Perenold se zprvu zdráhal přidat k Alianci. Původně chtěl zjistit, zda by se s orky dalo jednat, ale když viděl, že se ostatní království už připojila, učinil tak také ze strachu, že by Alterak zůstal čelit Hordě sám. Někteří alterackí vojáci se přidali k armádě Anduina Lothara a bojovali proti Hordě v Hillsbradu a Vnitrozemí, i když jich bylo výrazně méně než vojáků z Lordaeronu a Stromgardu.

Později během 2. války, jak Horda pustošila jižní říše až po království vysokých elfů Quel’Thalas, se král Perenold začal obávat o bezpečí Alteraku. Potají kontaktoval náčelníka Hordy Orgrima Doomhammera a osobně se s ním setkal. Ujednali dohodu, že Alterak umožní Hordě volný průchod přes své území výměnou za to, že bude ušetřen jejímu hněvu. Král následně oznámil svým generálům, že Alterak s okamžitou platností opouští Alianci a přidává se k Hordě.

Král Perenold se brzy ukázal být mnohem užitečnějším spojencem Hordy než Aliance. Zosnoval přepadení konvoje vysokých elfů u Tarrenova Mlýna, rolnické povstání v Tyrově ruce, a pokusil se i o vraždu Uthera Lightbringera. Zároveň umožnil Hordě bez odporu projít přes své území, čímž jí otevřel cestu k Lordaeronu.

Jakmile se zpráva o Perenoldově zradě rozšířila, armáda Stromgardu vedená králem Thorasem Trollbanem vytáhla proti Alteraku. Generál Hath nakonec zradu potvrdil a část alterackých sil se připojila ke Stromgardu a Alianci.

Po vítězství Aliance byl král Perenold zajat a Alterak byl podroben stannému právu. Protože ho nebylo možné jednoduše popravit bez politických následků, byl držen v domácím vězení a království bylo okupováno. Jeho pokladnice byla zabavena jako válečné reparace.

Hrdý lid Alteraku se však odmítl vzdát. V horách vznikl odboj a část šlechty se spojila v organizaci známou jako Syndikát. Později se někteří Alterakové zapojili i do různých konfliktů a intrik po celé zemi, zatímco král zůstal ve vězení.

Po smrti krále Perenolda se moc v regionu dále štěpila a vznikaly nové spory o následnictví i vliv. V době 3. války se situace v království zcela rozpadla a během chaosu vznikl prostor pro povstání.

Nakonec se šlechta Syndikátu chopila moci a Alterak se stal řízenou oligarchií. V čele stála rada nejmocnějších rodů, které neustále soupeřily o vliv a bohatství. Království se tak sice formálně udrželo, ale jeho vnitřní stabilita zůstala velmi křehká.

V současnosti je situace v království napjatá. Bohatství získané během minulých válek financuje obnovu zničených oblastí, ale práce je stále daleko od dokončení. Syndikát vládne zemi, zatímco jednotlivé rody neustále intrikují a soupeří o moc, což udržuje Alterak v trvalém napětí.