Historie

Je to už téměř 3000 let, co se kmen Alteraků z Arathoru rozhodl opustit svou prastarou domovinu a zamířil na sever. Nemuseli však putovat daleko k nalezení své zaslíbené země. Alterakové se usadili v malebném údolí mezi zasněženými štíty nedalekých hor, které dodnes nesou jejich jméno.

Netrvalo dlouho a v údolí vyrostlo pevnostní město, které jeho zakladatelé pojmenovali Alterak. Mocná država s mohutnými kamennými hradbami, jež byla dlouhá tisíciletí považována za zcela nedobytnou. Odtud páni hor po tisíce let vládli horským údolím a ovládali důležité obchodní cesty vedoucí skrz jejich království, které plnily jejich přetékající pokladnice zlatem.

Jak plynula staletí, Alterak se pomalu začal kulturně odlišovat od svých bývalých krajanů ve zbytku Arathoru. Přesto zůstal neochvějně loajální centrální autoritě říše sídlící v hlavním městě Stromu. Alteracká armáda se díky ohromnému bohatství plynoucímu z obchodu brzy stala jednou z nejsilnějších v celé říši a proslulí alteračtí průzkumníci se zasloužili o zmapování zemí Khaz Modanu a byli to právě oni, kdo zahájil diplomatické vztahy mezi Arathorem a Ironforgem. Přátelství, které mezi lidmi a trpaslíky trvá dodnes.

Nezávislost Alteraku nevzešla z žádné velké revoluce ani nařízení. Místo toho postupně rostla s tím, jak moc Arathoru pomalu upadala. Říše už byla jednoduše příliš rozsáhlá na to, aby o všech problémech regionů mohla rozhodovat centrální vláda ve Stromu, a tak začala dávat vládcům jednotlivých regionů čím dál tím více pravomocí. Kolem roku 1200 PTP (Před Temným Portálem) se stal Alterak plně nezávislým státem. Ve srovnání s ostatními lidskými královstvími byl Alterak poměrně malý, ale jeho bohatství a moc byla při nejmenším na stejné úrovni jako jeho sousedů.

Před příchodem orků byla lidská království v neustálé studené válce a hrála spolu nekonečné politické hry o území a moc. Nejzarytějšími rivaly ze všech byli bezpochyby Alterak a Stromgard pro jejich vzájemnou blízkost a nejednoznačnost jejich horských hranic. Království se utkala v sérii krvavých válek, které si vyžádaly nespočet životů na obou stranách. Odtud pramení hluboko zakořeněná nenávist Alteračanů a Stromgarďanů, která trvá dodnes. Stala se také nejspíše důvodem pozdější zrady Alteraku, protože ostatní národy tvořící Alianci byly vůči Stromgardu a jeho králi Thorasovi Trollbanovi přátelské, což způsobilo to, že na Alterak pohlíželi skrze prsty, čehož si samozřejmě byl alteracký král Perenold moc dobře vědom.

Před vypuknutím 2. války dosáhl Alterak zenitu své velikosti a ovládal rozsáhlá území až po jižní břehy Darrowmerského jezera a země východně od Darrowmerské řeky, především pak oblast kolem Ravenholdtského sídla. Během tohoto období prosperity a blahobytu vyrostlo také v království mnoho nových měst a hradů.

Když do Lordaeronu dorazily první zprávy o příchodu Hordy, alteracký král Aiden Perenold se zprvu zdráhal přidat se k Alianci. Původně chtěl zjistit, jestli by se s orky dalo jednat, ale když viděl, že se všechna ostatní království už k Alianci přidala, učinil tak také ze strachu, že by Alterak byl ponechán čelit Hordě o sám. Někteří alteračtí vojáci se přidali k armádě Anduina Lothara a oddaně bojovali proti Hordě v Hillsbradu a Vnitrozemí, i když jich bylo výrazně méně než vojáků poslaných z Lordaeronu a Stromgardu.

Později během 2. války, jak Horda pustošila jižní říše až po království elfů Quel´Thalas, se král Perenold začal obávat o bezpečí Alteraku. Potají kontaktoval náčelníka Hordy Orgrima Doomhammera a osobně se s ním setkal. Mohutný orkský válečník na krále udělal dojem, když ho překvapil svou dobrou znalostí společného jazyka a během jejich setkání král orka shledal jako civilizovaného a čestného válečníka. Ujednali spolu dohodu o tom, že Alterak dá Hordě volný průchod přes své území výměnou za to, že bude ušetřen jejímu hněvu. Náčelník králi dokonce slíbil, že až bude Lordaeron dobyt, dá Alterak pod svou osobní ochranu, aby ho nikdo nemohl zpustošit a království bylo v bezpečí. Potěšen touto dohodou se král vrátil zpět na svůj hrad a oznámil svým generálům, že Alterak s okamžitou platností opouští Alianci a přidává se k Hordě. Zdaleka ne všichni alteračtí vojevůdci byli tímto rozhodnutím potěšeni, ale přesto se rozhodli ctít rozhodnutí svého krále.

Král Perenold se rychle ukázal být mnohem užitečnějším spojencem Hordy než Aliance. Zosnoval přepadení konvoje vysokých elfů lesními trolly u Tarrenova Mlýna, rolnické povstání v Tyrově Ruce, čímž znemožnil tamní důlní těžbu nutnou pro zásobování aliančních vojsk a dokonce se pokusil o vraždu slavného paladina Uthera Světlonoše. Kromě toho Perenold také dodržel svou část dohody s náčelníkem a nechal Hordu bez postihu projít přes své území. To naprosto zaskočilo Alianci a poskytlo Hordě rychlý přístup k hlavnímu městu Lordaeronu.

Nejen, že Hordu nechal projít, ale král dokonce poslal náčelníkovi několik agentů koruny, aby sloužili jako jejich průvodci, zvědi, špehové a v případě potřeby i vrazi. Král také vyslal své generály spolu s jejich vojáky, aby obsadili zásadní horské průsmyky vedoucí do království a bránili je v případě, že by se některý z jeho sousedů rozhodl Alterak za jeho zradu napadnout. V pozdějších fázích války byli dokonce alteračtí vojáci a námořníci viděni, jak bojují přímo v řadách Hordy, jako například v bitvě o Crestfall.

Jakmile se slovo o Perenoldově zradě rozkřiklo po severních královstvích, armáda Stromgardu vedená králem Thorasem Trollbanem okamžitě vytáhla proti Alteraku. Slavný a obecně uznávaný alteracký generál Hath neochotně potvrdil zradu svého krále, když ho s tím stromgardský král konfrontoval. Mohutný Stromgarďan udělal na generála dojem a během svého bouřlivého proslovu ho spolu s jeho vojáky přesvědčil, aby přešli zpět na stranu Aliance a přidali se k tažení Stromgardu proti zrádcům a Hordě.

Když se vojskům Aliance konečně podařilo zvítězit a hrozba Hordy byla zažehnána, vytáhl král Terenas se svojí armádou do Alteraku, uvěznil zrádného krále Perenolda a vyhlásil v zemi stanné právo. To mělo však jedno zásadní úskalí. Perenold byl králem suverénního státu a jako takového ho nemohl Terenas jen tak poslat do exilu, popravit nebo trvale uvěznit. To by totiž mohlo znervóznit vládce sousedních zemí a nikdo nestál o další konflikt, zatímco krev mrtvých 2. války ještě ani nestihla zaschnout. Ostatní králové chtěli, aby Perenold abdikoval, a tak by mohl být popraven za své zločiny. To však samozřejmě Perenold odmítl, protože moc dobře věděl, že by to znamenalo jeho smrt, a tak byl Perenold spolu se svou rodinou uvržen do domácího vězení a jeho království ponecháno pod stanným právem a okupací vojsk Aliance, jako dočasné řešení tohoto politického problému. Alteracká pokladnice byla zabavena Aliancí jako válečné reparace, aby se z ní financovala poválečná opatření a okupační armáda v Alteraku.

Hrdý lid Alteraku se však odmítl vzdát. Vysoko v horách vznikl odboj proti okupantům a vězněnému králi se podařilo udržet si část své moci, díky tomu, že mu jeho špióni zůstali věrní a podařilo se jim infiltrovat jeho stráž. Alteračtí partyzáni částečně spolu se svým vězněným králem později pomohli Ner´zhulovým služebníkům ukrást jisté magické artefakty a během útoku orků na Nový Stormwind v dohře porážky Hordy nechal Perenold ukrást knihu Medivhovu svými špehy ve snaze ji použít k pozdějšímu vyjednávání. Ač byl jejich úkol úspěšný, kniha se nikdy nedostala do králových rukou. Jeden ze špehů totiž krále zradil. Jistý alteracký mág, jehož jméno se nám bohužel nedochovalo, knihu dal remnantu Hordy výměnou za příslib, že zbaví Alterak mstivých stromgardských a lordaeronkých vojáků. To se však nikdy nestalo a lid Alteraku si musel svou svobodu vybojovat sám.

Ne všichni lidé Alteraku však tvrdohlavě vzdorovali okupantům. Například nejstarší syn krále Perenolda, Aliden, byl znechucený podlými činy svého otce a otevřeně ho za ně kritizoval. Zasvětil svůj život tomu, aby očistil jméno své rodiny a vlasti. Později se však stal posledním známým vůdcem skupiny šlechticů známé jako Syndikát.

Po konci 2. války požadoval stromgardský král Thoras Trollbane, aby byla východní část Alteraku připojena ke Stromgardskému království, za jeho zásluhy a oběti ve válce. Král Terenas byl nerozhodný jak s touto žádostí naložit, protože přemýšlel o tom, že by Alteracký trůn daroval Perenoldovu nejstaršímu synovi Alidenovi a anexe tohoto území Stromgardem by nenávratně narušila mocenskou rovnováhu v severních královstvích. Ke sporu se připojil i král Gilneasu Genn Greymane, který zase podporoval nárok synovce krále Perenolda, Isidena. Černý drak Deathwing magicky přestrojený za barona Davala Prestora se pokusil svými temnými kouzly zmanipulovat vůdce Aliance k tomu, aby z něj učinili nového vládce Alteraku. Přesto, že uspěl a král Terenas už plánoval oficiálně mu předat moc nad královstvím, byl plán nakonec zrušen, protože baron znenadání zmizel.

Nakonec král Aiden Perenold záhadně zemřel, což umožnilo Lordaeronu obsadit severní část Alteraku pro sebe. Na začátku 3. války cestoval tímto územím korunní princ Arthas Menethil. Místní lidé ho oslovovali jako svého pána a dokonce pozvedli zbraně, aby ve válce bojovali za Lordaeron.

Během 3. války Pohroma kompletně zničila Lordaeron a i Stromgard se dostal pod těžký útok nemrtvých. Většina okupační armády umístěné v Alteraku se stáhla, aby bránila své vlastní země a v horském království zůstala jen malá posádka převážně stromgardských vojáků. To nezůstalo nepovšimnuto Alteračany, kteří vycítili svou příležitost se konečně osvobodit.

Nejmocnější členové alteracké šlechty založili skupinu známou jako Syndikát a povstali. Do svého čela si zvolili alterackého prince Alidena, který je úspěšně vedl k vítězství a povedlo se jim okupanty konečně vyhnat. Nedlouho na to byl Aliden korunován novým alterackým králem a usedl na trůn.

V povstání Alteračanům pomohli nečekaní spojenci. Klan ogrů zvaný Boulderfist se po porážce Hordy uchýlil do Alterackých hor, aby se tam schoval před vojáky Aliance. Alteračané ogrům nabídli, že se mohou usadit na jejich území výměnou za vojenskou službu Alteraku. Vzhledem k tomu, že Alterak měl s Hordou během 2. války dobré vztahy, náčelník ogrů s nabídkou souhlasil. Tento pakt se ukázal být velmi přínosný pro obě strany a ogři oddaně slouží v alteracké armádě dodnes.

Jak Pohroma pustošila okolní království, Alterak začal střádat síly pro svou pomstu. Ušetřen řádění Hordy i nemrtvých byl Alterak najednou ve velmi silné pozici oproti svým válkou zdevastovaným sousedům. Lordaeron během 3. války padl, a tak se plná pozornost Alteraku přesunula k jejich nenáviděným rivalům, Stromgardu.

Jen co byla hrozba nemrtvých zažehnána, sestoupila připravená alteracká armáda spolu s ogry z hor a zaútočila na Stromgard. Mocné hradby chránící západní hranici království byly ještě poškozené od války s Pohromou, stromgardští vojáci byli vyčerpaní a jejich řady během brutálních bojů s nemrtvými značně prořídly.

Netrvalo dlouho a alteracká vojska prorazila zeď a vtrhla do království. Zuřiví Alteračané se prohnali Stromgardem jako běsnící oranžová vlna mužů a oceli. Během pár dní obsadili většinu země spolu s jejím prastarým hlavním městem. Až kamenité vysočiny na východě země dokázaly zastavit jejich bleskový postup a Stromgarďanům se konečně podařilo postavit se jim na odpor. Bylo však už pozdě. Většina země spolu s hlavním městem už byla pevně v rukou Alteraku a pár vzpurných pastevců kdesi v chudých vrchovinách na východě krále Alidena ani Syndikát moc nezajímalo.

Mince se obrátila a nyní to byl Alterak kdo okupoval Stromgard a král Aliden se postaral o to, aby za to stromgardský lid řádně zaplatil. V příštích několika letech plnilo bohatství Stromgardu alteracké pokladnice a nebyl nikdo, kdo by to mohl zastavit.

Vypadalo to, že Alterak čeká zlatý věk a jeho vzestup nemá co ohrozit. Na severu nebyl nikdo, kdo by jim mohl oponovat a bylo tak jen otázkou času než ho celý obsadí a stanou se jeho pány. To se vše ze dne na den změnilo, když oblohu nad Alterakem zahalila černá křídla smrti. Deathwing. Ohromná bestie přinesla na svých blanitých křídlech smrt a zkázu. Netvor spálil hlavní město Alteraku na prach spolu s jeho králem a jeho rodinou. Tam kde ještě den předtím stálo vzkvétající hlavní město, ležely druhý den ráno jen ohořelé trosky a doutnající kosti mrtvých.

Tuto pohromu nikdo nečekal a její následky se projevily okamžitě. Bez krále a jasného následníka nebyl nikdo, kdo by dokázal udržet mocichtivou šlechtu pohromadě a takřka okamžitě nastaly dohady o to, kdo by se měl stát dalším králem. Každý z mocných šlechticů byl samozřejmě přesvědčen o tom, že by to měl být právě on a jeho dynastie, kdo usedne na alteracký trůn.

Brzy bylo jasné, že se šlechtici nedohodnou a už to začínalo vypadat, že země upadne do občanské války. Naštěstí pro Alterak to nedošlo tak daleko a nakonec zvítězil rozum. Šlechtici se sice nedokázali domluvit na tom, kdo by měl být novým králem, ale shodli se, že budou zemi vládnout společně jako rada. Později se ukázalo, že toto zřízení není příliš funkční, protože každá z významných šlechtických rodin v čele Syndikátu se nejdříve snaží uspokojit své osobní zájmy a pak až zájmy království. Není tak třeba říkat, že mezi vládnoucími rody panuje nemalá rivalita a možnost občanské války je stále velice reálná.

Útoku Deathwinga a zmatku v Alteraku využili stromgardští rebelové a povstali. Prvotní nejednota Syndikátu, nejistota a obecný zmatek v království spojený se smrtí krále a pádem hlavního města zajistila, že povstání bylo úspěšné a Alteračané byli vyhnáni zpět do hor, odkud přišli.

V současnosti je situace v království napjatá. Bohatství, jež Alteračané nakradli ve Stromgardu, financuje probíhající opravy zničeného hlavního města, které jsou stále na míle od svého dokončení. Zemi vládne Syndikát, rada hlav 3 nejmocnějších šlechtických rodů Alteraku, a neustále navzájem proti sobě kují pikle a intrikují, jak se ostatních zbavit a  uzmout moc pro sebe.