Historie

Je to už téměř 3000 let, co se kmen Alteraků z Arathoru rozhodl opustit svou prastarou domovinu a zamířil na sever. Nemuseli však putovat dlouho k nalezení své zaslíbené země. Usadili se v malebném údolí mezi zasněženými štíty nedalekých hor, které dodnes nesou jejich jméno.

Netrvalo dlouho a v údolí vyrostlo pevnostní město, které jeho zakladatelé pojmenovali Alterak. Mocná država s mohutnými kamennými hradbami, jež byla dlouhá tisíciletí považována za zcela nedobytnou. Odtud páni hor po tisíce let vládli horským údolím a ovládali důležité obchodní cesty vedoucí skrz jejich království, které plnily jejich pokladnice zlatem.

Jak plynula staletí, Alterak se pomalu začal kulturně odlišovat od svých bývalých krajanů ve zbytku Arathoru. Přesto zůstal neochvějně loajální centrální autoritě říše sídlící v hlavním městě Stromu.

Alteracká armáda se díky ohromnému bohatství plynoucímu z obchodu brzy stala jednou z nejsilnějších v celé říši. Zejména proslulí alteračtí průzkumníci se zasloužili o zmapování zemí Khaz Modanu a byli to právě oni, kdo zahájil diplomatické vztahy mezi Arathorem a Ironforgem. Přátelství, které mezi lidmi a trpaslíky trvá dodnes.

Nezávislost Alteraku nevzešla z žádné velké revoluce ani nařízení. Místo toho postupně rostla s tím, jak moc Arathoru pomalu slábla. Říše už byla jednoduše příliš rozsáhlá na to, aby o všech problémech mohla rozhodovat centrální vláda ve Stromu, a tak začala dávat vládcům jednotlivých regionů čím dál tím více pravomocí.

Kolem roku 1200 př. T. p. (před Temným portálem) se stal Alterak plně nezávislým státem. Ve srovnání s ostatními lidskými královstvími byl sice poměrně malý, leč jeho bohatství a moc byla při nejmenším na stejné úrovni jako jeho sousedů.

Před příchodem orků byla lidská království v neustálé studené válce a hrála spolu nekonečné politické hry o území a moc. Nejzarytějšími rivaly ze všech byli bezpochyby Alterak a Stromgard, kvůli své vzájemné blízkosti a nejasně vymezeným horským hranicím.

Království se utkala v sérii krvavých válek, které si vyžádaly nespočet životů na obou stranách. Právě odtud pramení hluboce zakořeněná nenávist mezi Alteračany a Stromgarďany, která přetrvává dodnes.

Stala se také nejspíše jedním z důvodů pozdější zrady Alteraku, neboť ostatní národy tehdejší Aliance byly vůči Stromgardu a jeho králi Thorasovi Trollbanovi přátelské, a na Alterak proto pohlížely skrze prsty, čehož si byl alteracký král Aiden Perenold moc dobře vědom.

Druhá válka

Když do Lordaeronu dorazily první zprávy o příchodu Hordy, král Aiden Perenold se zprvu zdráhal připojit k Alianci. Původně chtěl zjistit, zda by bylo možné s orky jednat, avšak když viděl, že se všechna ostatní království již k Alianci přidala, učinil tak i on ze strachu, že by Alterak mohl zůstat čelit Hordě sám.

Někteří alteračtí vojáci se připojili k armádě Anduina Lothara a oddaně bojovali proti Hordě v Hillsbradu a Vnitrozemí (The Hinterlands), ačkoli jich bylo výrazně méně než vojáků vyslaných z Lordaeronu a Stromgardu.

Později během Druhé války, když Horda pustošila okolní říše až po království elfů Quel'Thalas, se král Aiden začal vážně obávat o bezpečí Alteraku. Potají proto kontaktoval tehdejšího náčelníka Hordy Orgrima Doomhammera a osobně se s ním setkal.

Mohutný orkský válečník na krále zapůsobil, když ho překvapil svou dobrou znalostí společného jazyka. Král orka shledal jako civilizovaného a čestného válečníka.

Ujednali spolu dohodu, že Alterak poskytne Hordě volný průchod svým územím výměnou za to, že bude ušetřen jejímu hněvu. Náčelník králi dokonce slíbil, že až bude Lordaeron dobyt, vezme Alterak pod svou osobní ochranu, takže jej nikdo nebude moci zpustošit a království zůstane v bezpečí.

Potěšen touto dohodou se král vrátil na svůj hrad a oznámil svým generálům, že Alterak s okamžitou platností opouští Alianci a přidává se k Hordě. Zdaleka ne všichni alteračtí vojevůdci byli tímto rozhodnutím potěšeni, přesto se však rozhodli ctít vůli svého krále.

Král Aiden se rychle ukázal být mnohem užitečnějším spojencem Hordy než Aliance. Zosnoval přepadení konvoje vysokých elfů lesními troly u Tarrenova Mlýna,Mlýna (Tarren Mill), podnítil rolnické povstání v Tyrově Ruce,Ruce (Tyr's Hand), čímž znemožnil důlní těžbu nutnou pro zásobování aliančních vojsk, a dokonce vyslal vrahy na slavného paladina Uthera Lightbringera.

Kromě toho Aiden dodržel svou část dohody s náčelníkem a nechal Hordu bez překážek projít svým územím. To Alianci zcela zaskočilo a poskytlo Hordě rychlý přístup k hlavnímu městu Lordaeronu.

Nejenže Hordu nechal projít, ale dokonce náčelníkovi poslal několik agentů koruny, kteří sloužili jako průvodci, zvědi, špehové a v případě potřeby i vrazi.

Král rovněž vyslal své generály s vojsky, aby obsadili zásadní horské průsmyky vedoucí do království a bránili je pro případ, že by se některý ze sousedních států rozhodl Alterak za jeho zradu napadnout.

V pozdějších fázích války byli alteračtí vojáci a námořníci dokonce viděni, jak bojují přímo v řadách Hordy, například v bitvě o Crestfall.

Pád Alteraku

Jakmile se zpráva o Aidenově zradě rozkřikla po severních královstvích, armáda Stromgardu vedená králem Thorasem Trollbanem okamžitě vytáhla proti Alteraku.

Slavný a obecně uznávaný alteracký generál Hath neochotně potvrdil zradu svého krále, když ho s tím stromgardský panovník před úsvitem bitvy konfrontoval. Mohutný Stromgarďan na generála zapůsobil a během svého bouřlivého proslovu jej spolu s jeho vojáky přesvědčil, aby přešli zpět na stranu Aliance a přidali se k tažení proti zrádcům a Hordě.

Když se vojskům Aliance konečně podařilo zvítězit a hrozba Hordy byla zažehnána, vyrazil na Alterak i král Terenas se svou armádou, uvěznil zrádného krále Aidena a vyhlásil v zemi stanné právo.

To však mělo jedno zásadní úskalí. Aiden byl králem suverénního státu, a jako takového jej Terenas nemohl jednoduše poslat do exilu, popravit ani trvale uvěznit. Takový krok by totiž mohl znervóznit vládce sousedních zemí a nikdo nestál o další konflikt v době, kdy krev padlých z Druhé války ještě ani nestačila zaschnout.

Ostatní králové proto požadovali Aidenovu abdikaci, která by umožnila jeho potrestání za spáchané zločiny. To však Aiden odmítl, neboť si byl dobře vědom, že by to znamenalo jistou smrt. Byl proto spolu se svou rodinou uvržen do domácího vězení a jeho království zůstalo pod stanným právem a okupací vojsk Aliance jako dočasné řešení tohoto politického problému.

Alteracká pokladnice byla zabavena Aliancí jako válečné reparace, z nichž byla financována poválečná opatření i okupační armáda v Alteraku.

Hrdý lid Alteraku se však odmítl vzdát. Vysoko v horách vznikl odboj proti okupantům a vězněnému králi se podařilo udržet si část své moci, díky tomu, že mu jeho špióni zůstali věrní a podařilo se jim infiltrovat královu stráž.

Alteračtí partyzáni spolu se svým vězněným králem později pomohli služebníkům Ner'zhula ukrást jisté magické artefakty. Během útoku orků na Nový Stormwind, v dozvucích porážky Hordy, nechal král Aiden svými špehy odcizit Medivhovu knihu ve snaze využít ji při budoucím vyjednávání.

Ač byl jejich plán úspěšný, kniha se nikdy nedostala do králových rukou, neboť jeden ze špehů jej zradil. Jistý alteracký mág, jehož jméno se bohužel nedochovalo, ji předal zbytkům Hordy výměnou za příslib, že zbaví Alterak mstivých stromgardských a lordaeronských vojsk. K tomu však nikdy nedošlo a lid Alteraku si musel svou svobodu vybojovat sám.

Nejstarší syn krále Perenolda, princ Aliden, byl jednáním svého otce znechucen, neboť věděl, že tím přijdou vniveč veškeré jeho snahy očistit jméno rodiny, jimž se věnoval poslední dva roky.

Po konci Druhé války požadoval stromgardský král Thoras Trollbane, aby byla východní část Alteraku připojena ke Stromgardu jako odměna za jeho zásluhy a oběti ve válce. Král Terenas však váhal, neboť zvažoval, že by alteracký trůn svěřil Aidenovu nejstaršímu synovi Alidenovi, a obával se, že by anexe narušila mocenskou rovnováhu v severních královstvích.

Do sporu se zapojil i král Gilneasu Genn Greymane, který naopak podporoval nárok Aidenova synovce Isidena, jenž nalezl útočiště v Gilneasu. Situaci dále zkomplikoval černý drak Deathwing, který se pod jménem baron Daval Prestor pokusil pomocí temné magie zmanipulovat vůdce Aliance, aby byl novým vládcem Alteraku jmenován právě on.

Přestože se mu to téměř podařilo a král Terenas již zvažoval jeho korunovaci, plán nakonec ztroskotal, když baron náhle zmizel.

Král Aiden Perenold nakonec záhadně zemřel, což umožnilo Lordaeronu zabrat severní část Alteraku.

Povstání a pomsta

Na počátku Třetí války procházel tímto územím korunní princ Arthas Menethil. Místní lidé ho oslovovali jako svého pána a dokonce pozvedli zbraně, aby ve válce bojovali za Lordaeron.

Během Třetí války Pohroma zcela zničila Lordaeron a i Stromgard se ocitl pod těžkým útokem nemrtvých. Většina okupační armády umístěné v Alteraku se proto stáhla, aby bránila vlastní země, a v horském království zůstala jen malá posádka, převážně stromgardských vojáků.

To neuniklo pozornosti Alteračanů, kteří vycítili svou příležitost konečně se osvobodit. Nejmocnější členové alteracké šlechty založili skupinu známou jako Syndikát a povstali. Do svého čela si zvolili prince Alidena, jenž je úspěšně vedl k vítězství a podařilo se jim okupanty vyhnat.

Nedlouho poté byl Aliden Perenold korunován novým králem Alteraku a usedl na trůn.

V povstání Alteračanům pomohli i nečekaní spojenci. Klan ogrů zvaný Boulderfist se po porážce Hordy uchýlil do Alterackých hor, aby se ukryl před vojsky Aliance. Alteračané jim nabídli, že se mohou usadit na jejich území výměnou za vojenskou službu. Vzhledem k tomu, že Alterak měl během Druhé války s Hordou dobré vztahy, náčelník ogrů s nabídkou souhlasil. Tento pakt se ukázal být výhodný pro obě strany a ogři slouží v alteracké armádě dodnes.

Zatímco Pohroma pustošila okolní království, Alterak postupně shromažďoval síly pro svou pomstu. Ušetřen řádění Hordy i nemrtvých se náhle ocitl ve velmi silné pozici oproti svým válkou zdevastovaným sousedům.

Po pádu Lordaeronu se pozornost Alteraku obrátila k jeho úhlavnímu rivalovi, Stromgardu. Jakmile hrozba nemrtvých polevila, sestoupila připravená alteracká armáda spolu s ogry z hor a zaútočila.

Mocné hradby Thoradinovy zdi, chránící západní hranici Stromgardu, byly poškozeny boji s Pohromou. Stromgardští vojáci byli vyčerpaní a jejich řady značně prořídlé. Netrvalo dlouho a alteracká vojska prorazila obranu a vtrhla do království.

Zuřiví Alteračané se prohnali Stromgardem jako běsnící vlna mužů a oceli. Během několika dní obsadili většinu země i její prastaré hlavní město. Až skalnaté vysočiny na východě dokázaly zastavit jejich bleskový postup a Stromgarďanům se zde konečně podařilo postavit se jim na odpor.

Bylo však už pozdě. Většina království zůstala pevně v rukou Alteraku a pár vzpurných pastevců kdesi v chudých vrchovinách na východě nepředstavovalo pro krále Alidena a Syndikát skutečnou hrozbu.

Karty se obrátily. Nyní to byl Alterak, kdo okupoval Stromgard a král Aliden se postaral o to, aby stromgardský lid za minulost tvrdě zaplatil. V následujících letech plnilo bohatství Stromgardu alteracké pokladnice a neexistovala síla, která by tomu dokázala zabránit.

Kataklyzma

Vypadalo to, že Alterak čeká zlatý věk a jeho vzestup nemůže nic ohrozit. Na severu nebyl nikdo, kdo by mu mohl oponovat, a bylo tak jen otázkou času, než ovládne celý region a stane se jeho pánem.

To se však ze dne na den změnilo, když oblohu nad Alterakem na počátku roku 28 po T. p. zahalila černá křídla smrti. Deathwing.

Ohromná bestie přinesla na svých blanitých křídlech zkázu. Netvor spálil hlavní město Alteraku na prach spolu s jeho králem i jeho rodinou. Tam, kde ještě den předtím stálo vzkvétající město, ležely následujícího rána jen ohořelé trosky a doutnající kosti mrtvých.

Tuto pohromu nikdo nečekal a její následky se projevily okamžitě. Bez krále a jasného následníka nebyl nikdo, kdo by dokázal udržet mocichtivou šlechtu pohromadě, a takřka ihned propukly spory o nástupnictví. Každý z mocných šlechticů byl přesvědčen, že právě on a jeho rod má právo usednout na alteracký trůn.

Brzy bylo zřejmé, že se šlechta nedohodne, a hrozilo, že země upadne do občanské války. K tomu však nakonec nedošlo. Zvítězil rozum a šlechtici se shodli, že budou zemi vládnout společně jako rada.

Toto uspořádání se však brzy ukázalo jako ne příliš funkční. Jednotlivé rody v čele Syndikátu upřednostňují vlastní zájmy před zájmy království. Rivalita mezi nimi dále narůstá a hrozba občanské války dodnes zůstává velmi reálná.

Zmatku v Alteraku využili stromgardští povstalci a zvedli se k odporu. Prvotní nejednota Syndikátu, nejistota a chaos spojený se smrtí krále a zničení hlavního města zajistily, že povstání bylo úspěšné a Alteračané byli vyhnáni zpět do hor, odkud přišli.

Současnost

V současnosti je situace v království napjatá. Bohatství, jež Alteračané nakradli ve Stromgardu, financuje probíhající opravy zničeného hlavního města, které jsou stále na míle daleko od svého dokončení.

Zemi vládne Syndikát, rada hlav nejmocnějších šlechtických rodů Alteraku. Jeho členové proti sobě neustále intrikují a snaží se ostatních zbavit, aby uchvátili moc pro sebe.